Monografie se zabývá správou pražské univerzity (po 1882 univerzit) a typickými univerzitními úředními písemnostmi. Věnuje se období od poloviny 18. století do vydání vysokoškolského zákona 18. května 1950. Autorka přibližuje čtenářům vývoj nakládání s úředními písemnostmi v procesu od jejich vzniku až po uložení v archivu a srovnává nastavené normy s realitou. Velká pozornost je v textu věnována univerzitním matrikám a kvalifikačním dokladům, např. diplomům. Jsou součástí popisované typologie písemností a sledování jejich proměn. Na základě vydávaných písemností je zkoumán chod univerzitní kanceláře a úkoly, které plnila ve zkoumaném období.